Kdo by odolal pohledu na koně energicky se prohánějící po pastvině, anebo jezdeckou dvojici, která v plné koncentraci, uvolnění a eleganci dokáže ze vznosného cvalu během několika vteřin přejít do zastavení a vzápětí opět nacválat. A za tím vším stojí magický mechanismus koňského těla, jehož motorické nervové impulsy vysílané z mozku přes míchu do periferie nervové soustavy předávají rozkazy svalům, které s úplnou samozřejmostí rozhýbávají kosti do koordinovaného ladného pohybu. Samozřejmě pouze za předpokladu, že je kůň po neurologické, psychické a motorické stránce zdravý. A jak jsme si již v minulém díle řekli, dochází k pohybu kostí skrze pohyblivé články, které nazýváme klouby – a i v tomto díle bude o nich řeč. Pojďme si tedy představit jejich jednotlivé typy, jejich stavbu a možnosti pohybu.
Kulovitý kloub
Tento typ se vyznačuje skoro kulatou kloubní hlavicí uloženou v o něco menší kloubní jamce. Jedná se o víceosý kloub, který umožňuje pohyb do všech směrů. Je tak možné provést natažení (extenze), ohnutí (flexe), stranové odtažení (abdukce), stranové přitažení (addukce), rotaci dovnitř (supinace) a rotaci ven (pronace). V koňském těle se nachází kulový kloub na dvou místech – v kyčelním a ramenním kloubu. Oba jsou ve větší či menší míře limitováni ve svém pohybu obklopujícími svaly, šlachami či vazy, a tak je u ramenního kloubu možné plnohodnotně provést pouze natažení a ohnutí, zbylé stranové pohyby jsou proveditelné pouze v omezené míře. A proč kůň nepotřebuje kroutit rameny jako my? Na rozdíl od nás, koni slouží přední i zadní nohy především k pohybu, a coby zvíře od přírody velmi ostražité, je pro něj natažení a ohnutí kloubu neboli „pohyb vpřed“ nejdůležitějším prostředkem pro rychlý útěk.
Elipsovitý kloub
Hlavice u toho typu kloubu je narozdíl od předchozí typu elipsovitá a je taktéž usazena v kloubní jamce. Vzhledem k jejímu tvaru je pohyb omezen pouze na dvě kolmé osy, kloub tedy umožňuje pouze natažení (extenze), ohnutí (flexe) a velmi lehké stranové ohnutí (laterální flexe). Příkladem tohoto kloubu je atlantookcipitální kloub, který se nachází mezi prvním krčním obratlem (atlas) a týlní kostí (occiput). Při flexi se přibližuje dolní čelist ke spodní části krku koně a při extenzi se naopak nozdry posouvají dopředu – proto se atlantookcipitálnímu kloubu přezdívá „přikyvovací ANO kloub“. Díky tomuto kloubu může jít kůň rovně bez ohnutí, ale zároveň i s lehkým stranovým ohnutím, které ztvárňuje korektní přistavení. Poznáme jej tak, že při pohledu ze hřbetu koně vidíme pouze řasy a vnější koutek oka a nozder koně. Jakékoliv větší trvalé přistavení není korektní a zapojuje již druhý krční kloub mezi prvním (atlas) a druhým krčním obratlem (axis).
Sedlovitý kloub
Plochy tohoto kloubu si můžeme představit jako sedlo ležící na hřbetu koně. Vrchní kost přesně kopíruje zvlněný sedlovitý tvar spodní kosti. Vzhledem k atypickému tvaru sedlovitého kloubu je možný pohyb pouze na dvou osách, umožňuje tak natažení (extenze), ohnutí (flexe) a velmi lehké stranové ohnutí. Tento typ kloubu nalezneme v koňském těle hned na dvou kloubních spojeních „prstů koně“, na korunkovém a kopytním kloubu. V obou případech je pohyb opravdu minimální, vzhledem k tomu, že se o největší rozsah pohybu v prstu koně stará spěnkový kloub. Kopytní kloub umožňuje ovšem díky svému atypickému usazení v kopytním pouzdře i poměrně značné stranové odtažení (abdukce), stranové přitažení (addukce), rotaci dovnitř (supinace), rotaci ven (pronace) a translační posuv, který si můžeme představit jako propojení natažení a ohnutí v jednom pohybu. Rozšířená škála pohybu kopytního kloubu má důležitý funkční význam při kompenzaci nerovného povrchu.
Válcovitý kloub
Válcový kloub existuje hned v několika provedeních, které ale vždy umožňují stejný pohyb na dvou osách okolo válce – natažení (extenze) a ohnutí (flexe). Vyvýšeniny válcového kloubu vypadají jako půlválce a prohlubeniny utvářejí dutý prostor. Tento typ kloubu je často zpevněn velmi silnými postranními vazy, které pohyb kloubu regulují. Příkladem válcového kloubu je loketní kloub. Jedná se o složený kloub, který je tvořen dvěma typy válcového kloubu – kloubem šarnýrovým mezi pažní a vřetení kostí, a kloubem kladkovým mezi pažní a loketní kostí, který díky velmi silným excentrickým vazům poskytuje možnost pasivního držení končetiny bez vynaložení energie. Tento mechanismus zabraňuje snadné změně pozice kloubu z natažení (extenze) do ohnutí (flexe), a tak může kůň stát bez toho, aniž by ho to stálo značné úsilí.
Kolový kloub
Stejně jako válcový kloub je i kolový kloub jednoosý. Tento kloub je typický pro kloubní spojení mezi prvním a druhým krčním obratlem, kloubem atlantoaxiálním. Je tvořen prstencem prvního krčního obratle (atlas) a trnovým výběžkem druhého krčního obratle (axis), okolo kterého se první krční obratel otáčí – to znamená, že umožňuje pouze krouticí pohyb. Proto se označuje druhý krční kloub jako „odporovací NE kloub“. Jak jsme si již říkali výše u atlantookcipitálního kloubu, v případě většího stranového ohnutí hlavy a krku se zapojuje právě tento kloub, při korektním sestavení by ovšem neměl být ve větší míře v rotační pozici. Biomechanika atlantoaxiálního kloubu je zcela jednoduchá. Dívali se kůň doleva, otáčí se i druhý krční obratel doleva, pouze první krční obratel rotuje proti směru pohybu doprava. Důležitý především pro drezurní jezdce je také fakt, že atlantoaxiální kloub není víceméně nikdy z důvodu křivosti každého koně v nulové pozici, tzn. zcela narovnaný. Naším cílem výcviku koně ale je, se absolutnímu narovnání co nejvíce přiblížit.
Plochý kloub
Plochý kloub nemá kloubní hlavici a jamku, jako je tomu u typického kloubu, jedná se proto o nejjednodušší kloub, co se stavby týče. Jedná se o dvě téměř rovné kloubní plochy, které se vzájemně posouvají a díky silným vazům umožňují jednoosý posuvný a rotační pohyb. Příkladem posuvného kloubu jsou spojení mezi jednotlivými hrudními obratli, ale i většiny krčních a bederních obratlů. Vzhledem k tomu, že rozsah pohybu mezi jednotlivými obratli je rozličný a často velmi omezený, nedochází nikdy k rotaci či posuvu pouze jednoho obratle, nýbrž k ohnutí celé případně velké části páteře.
Amfiartróza
Amfiartróza je nepohyblivé kloubní spojení dvou ve většině případů nesourodých ploch. Vazy tohoto typu kloubu jsou velmi krátké a silné, a nedovolují proto žádný, anebo opravdu minimální pohyb. Amfiartrózy se nachází například mezi několika sousedícími kostmi ve složeném tarsálním kloubu, v kterém dochází k pohybu pouze mezi horní řadou tarzálních kostí a lýtkovou a holenní kostí, a mezi patní kostí a čtvrtou tarzální kostí, která se nachází ve spodní řadě tarzálního kloubu.
Říkáte si, proč je důležité tyto informace znát a k čemu vám to všechno bude? Když porozumíme těmto mechanismům, pochopíme, jak máme s koněm pracovat tak, aby byl pro něj námi požadovaný pohyb jednak proveditelný a jednak zdraví prospěšný. Teď si například můžeme společně odpovědět na otázku, proč střídavé protahování udidla otěžemi zprava doleva a zleva doprava nemůže koně dostat na kolmici. Odpověď je jednoduchá. Budeme-li vyvíjet otěžemi uvedený pohyb, přenese se především na kloub zodpovědný za kývání hlavy – druhý krční kloub, a ne na první krční kloub, který je zodpovědný za správné sestavení a za pozici na kolmici.