Téměř každý problém se zády koně začíná ve svalech. Jak víte, záda koní nejsou od přírody uzpůsobena k nošení jezdce, a proto je velmi důležité koně na ježdění nejprve připravit, a to nemluvím pouze o mladých neobsednutých koních. Aby kůň mohl nést vaši váhu, musí aktivně zapojit nejen zádové svaly, ale především svaly břišní, které zabraňují prověšení hřbetu při zatížení zad jezdcem a umožňují jeho vyklenutí. Důležité je také myslet na to, že kostra koně je zcela dovyvinuta a připravena na plnohodnotnou zátěž až okolo 6 roku života koně. A právě obratle a křížokyčelní spojení potřebují pro svůj vývoj nejvíce času. V případě, že zmiňované oblasti zatížíme předčasně, anebo nevhodně například špatným vyvázáním, může velmi snadno dojít k obávaným onemocněním jako jsou kissing spines či ataxie.
Páteř koně se na rozdíl od té lidské nachází v horizontální pozici a podléhá tak zcela jinému zatížení. Všechny kloubní spojení páteře, vyjma křížokyčelního kloubního spojení a prvních dvou hlavových kloubů, jsou facetovým typem kloubu. Tento kloub umožňuje různý rozsah pohybu, záleží na anatomii obratlů, mezi kterými se nachází, a také na síle a délce vazů, které je spojují. Sami o sobě mají meziobratlové klouby poměrně malý rozsah pohybu, ne rozhodně takový, jako u kloubů končetin. Většího pohybu dokáže páteř docílit pouze při současném stejnosměrném pohybu vícero meziobratlových kloubů najednou. Proto je velmi důležitá fyziologická funkčnost těchto kloubních spojení, v opačném případě může leze (blokáda) způsobit výrazné pohybové omezení či vést k problémům organismu.
Kromě kloubů se mezi dvěma obratli nachází i ploténky, které se skládají z vnější chrupavčité tkáně a vnitřní kolagenové tekutiny. Ploténky mají zásadní podíl na tlumení nárazů a odpružení na ně vyvíjených tlakových sil, ovšem na rozdíl od člověka, jsou mnohem menší a nedochází k jejich vyhřeznutí vzhledem k malému meziobratlovému pohybu. První a druhý hlavový kloub nedisponuje žádnými ploténkami, první meziobratlové ploténky se nachází až mezi druhým a třetím krčním obratlem, kde jsou velmi tenké. Naopak dvakrát tak silné ploténky se nachází mezi prvním a druhým hrudním obratlem stejně jako v oblasti celé hrudní páteře. Jejich tloušťka ubírá na síle směrem k bederní páteři, výrazně silná ploténka se nachází opět až mezi posledním bederním obratlem a křížokyčelním kloubním spojením, kde probíhá rozsáhlý pohyb. To je jeden z důvodů, proč na koni sedíme právě v úseku hrudní páteře a ne dále.
Páteř koně rozdělujeme na pět úseků. Krční páteř se skládá jako u všech savců ze sedmi obratlů, které vedou od prvního hlavového atlantookcipitálního kloubu tzn. od lebky až pod lopatku, kde je poslední krční obratel napojen k prvnímu hrudnímu obratli. Krk slouží koni při pohybu jako balanční prvek kontrolující těžiště, a navíc je zodpovědný za dorozumívání se s ostatními koňmi. Právě proto umožňují krční meziobratlové klouby největší rozsah pohybu z celé páteře. To znamená, že při ztuhlém krčním svalstvu a blokádách je kůň omezen ve svém sociálním chování, hybnosti a celkovém pocitu blaha.
První hlavový kloub se jmenuje atlantookcipitální a je tvořen prvním krčním obratlem (atlasem) a týlní kostí (occiputem). V tomto kloubu dochází především k natažení (extenzi) a ohybu (flexi), a v malé míře ke stranovému pohybu (laterální flexi) a rotaci – omezenými skrze vazy, svaly a výběžky obratlů. Maximální natažení je dosaženo předtím, než se nachází hlava v pozici prodloužení krku, flexe je naopak silně ovlivněna svalovým napětím (tonusem) natahovačů šíje. V každém případě platí, že by se nozdry koně nikdy neměly nacházet za kolmicí, lépe řečeno by se měly nacházet lehce před ní (záleží na stupni výcviku koně). Druhý hlavový kloub – atlantoaxiální kloub slouží pouze rotaci atlasu okolo dlouhého výběžku axisu. V případě, že dojde k omezení pohyblivosti prvního hlavového kloubu, bývá v naprosté většině případů limitován rotační pohyb druhého hlavové kloubu. Na straně, kde je pohyb omezen se snaží kůň hlavu vyvracet, a kompenzovat nepříjemnou polohu zbylými krčními klouby, které mají mnohem větší rozsah pohybu.
Jak už jsem zmiňovala výše, kloubní spojení mezi druhým až sedmým krčním obratlem jsou facetovým typem kloubu, a pohybují se v extenzi, flexi, rotaci a stranovém ohnutí. Dochází-li k častým blokádám mezi krčními obratli, či permanentnímu ježdění koně za kolmicí, může dojít k patologickým změnám především k oblasti pátého až sedmého obratle. Tyto patologické změny se projevují tvorbou kostnatých výrůstků na obratlích, které mohou vést ke zúžení míšního kanálu či míst výstupu nervů, případně doprovázeným třením obratlů o sebe. V takovémto případě je kůň vystaven neustálé bolesti a v ne zcela ojediněle může dojít k ataktickým projevům pohybu, o kterých vám povím v závěru.
Hrudní páteř je složena z 18 obratlů a vede od lopatek až po obratel nacházející se za posledním žebrem. Přestože má hrudní páteř mnohem více obratlů než bederní, je pouze o 1/3 delší – obratle jsou malé a disponují vysokými trnovými výběžky, které můžete cítit, když koni přejedete po středu zad (tělo obratlů za normálních okolností necítíme). Na těchto trnových výběžcích se nachází vazy, které stabilizují záda, zvedají hřbet koně při snížené pozici krku a zároveň poskytují nosnou sílu pro orgány. Mezi prvním a druhým hrudním obratlem dochází k horizontálnímu pohybu, mezi 2 až 16 ke stranovému a rotačnímu pohybu, a mezi 16 hrudním a prvním bederním obratlem k pohybu vertikálnímu. Při segmentálních blokádách páteře se chrání tělo koně ochranným ztuhnutím zádového svalstva, které neumožňuje správnou funkci svalu, a tedy ani správné ježdění „přes záda“.
Bederní páteř čítá šest obratlů s facetovým typem kloubních spojení a umožňuje vertikální pohyb. Za ní se nachází pět křížokyčelních k sobě srostlých obratlů (srůstání probíhá v prvních letech života koně), které mají společně s bederními obratli za úkol přenést sílu vyvinutou zadními končetinami přes pánev, křížokyčelní kloubní spojení na trup koně. Přechod mezi křížem a bederní páteří je rozhodující pro koordinaci a kvalitu pohybu – právě v této oblasti dochází k velkému rozsahu pohybu mezi pánví a páteří, a k námi vytouženému podsazení. Díky v tomto místě inzerujícímu širokému zádovému svalu, je schopný kůň zvednut svůj předek a vyklenout hřbet. Pracuje-li ale široký zádový sval bez podpory břišního svalstva, zastává funkci pouze jako natahovač – to znamená, že dojde pouze ke statickému zpevnění páteře, které vede k neuvolněnému pohybu se zvednutým krkem a nepodšlapujícími zadními končetinami. V případě, že koně jezdíme tímto způsobem pravidelně, dojde ke ztuhnutí a nefunkčnosti několika důležitých svalů, které tak znemožňují uvolněný, elastický a vznosný pohyb. Páteř ukončují ocasní obratle, kterých se v koňském těle nachází mezi 18 až 25.
A proč je tedy vyklenutí hřbetu koně pro ježdění tolik důležité? Při vyklenutí se obratle od sebe oddalují a tím pádem jsou pohyblivější a uvolňují prostor nervům, které vystupují z páteřního kanálu a mohou tak bez potíží předávat motorické a senzorické impulsy. Mimo to mohou zádové svaly pracovat, aniž by musely nést váhu břicha a tím pádem může dojít k jejich posílení. V případě neustálé extenze a pevného stažení zad, či v případě přehnaného ježdění za kolmicí krční páteře, se obratle k sobě přibližují, skrze což může při delším setrvání a slabým svalům dojít k tření jednotlivých výběžků obratlů o sebe. V takovýchto případech se otevírá cesta degenerativním onemocněním páteře.
A asi tím nejznámějším je kissing Spines, které postihuje hrudní a bederní páteř, a při kterém dochází k doteku, zánětlivým procesům a následnému srůstu dvou či vícero obratlů. Toto onemocnění je v akutní fázi velmi bolestivé a projevuje se různými způsoby. Těmi nejčastějšími jsou bolestivost v místech degenerativních změn, omezení pohyblivosti páteře a tím pádem problémy při ježdění, agresivním chováním při dopínání podbřišníku či nasedání, lehkému kulhání zadních končetin a plochému skákání bez zapojení hřbetu. V případě podezření na kissing spines je možné potvrdit diagnózu rentgenem či scintigrafií. Dobrou zprávou je, že často po odeznění akutní fáze je možné koně opět začít jezdit, samozřejmě s ohledem na komfort koně. Dobrou podporou je správný a dostatečný pohyb – včetně ježdění, případně také masáže, fyzioterapie, přístrojová terapie či akupunktura.
Opačným, a ještě závažnějším onemocněním je spondylóza, při kterém dochází ke srůstu spodní části dvou sousedících obratlů. Příčinou tohoto degenerativního procesu je přetížení elastických struktur, tedy vazů a meziobratlových plotének. Jak jsme si řekli na začátku článku, koně v zásadě netrpí na vyhřeznutí plotének, a proto při jejich poškození reaguje tělo koně fixací potrefených obratlů prostřednictvím zkostnatění – spondylózy. U takto handicapovaných koní se obratle při vyklenutí hřbetu vzájemně přibližují a způsobují velkou bolest, která se projevuje především bolestí a citlivostí zad na tlak, odmítání sedla, nepoddajnost při nasedání a ježdění, nečistými chody a ztrátou prostornosti chodů. I toto onemocnění se dá spolehlivě diagnostikovat rentgenem a scintigrafií, a lze jej podpořit fyzioterapií, cíleným tréninkem svalů, akupunkturou či pijavicemi.
Posledním onemocněním páteře, kterým se budeme zabývat, je ataxie. Tento degenerativní proces postihuje ve většině případů krční páteř v oblasti pátého až sedmého obratle v prostoru páteřního kanálu či ze stran obratlů, kde vystupují nervy. Právě v těchto částech obratlů může opět dojít k patologické tvorbě kostní tkáně, která je způsobena několika důvody. Dvěma nejčastějšími příčinami jsou úraz (většinou mladých koní), kteří se překlopí, anebo někde zůstanou viset hlavou, a tím druhým, častějším, je dlouhodobé nevhodné držení pozice krku koně výrazně za kolmicí, při kterém se krční obratle k sobě příliš přibližují, často podpořené anatomicky nevýhodnou dispozicí. A nyní se dostávám k podstatě ataxie – u koní s výše popsanými degenerativními změnami na páteři dochází k určitému přerušení inervace a vedení impulsů z centrálního nervového systému do svalů a zase zpět, které má za následek různý stupeň ztráty koordinace a rovnováhy. V počáteční fázi nejsou ataktičtí koně schopni pouze správně couvat či lehce zakopávají, v horších případech se nedokáží pohybovat koordinovaně vůbec a působí „opilým“ dojmem. V posledním stádiu nejsou koně s ataxií schopni už ani vstát. Spolehlivým testem, kterým se dá ataxie diagnostikovat je zmiňované couvání, protože ataktičtí koně nejsou schopni vykonávat střídavý diagonální pohyb vzad, naopak se snaží jít ve stejný moment oběma pravými a pak následně oběma levými nohami dozadu (či naopak). Pokud chcete mít stoprocentní jistotu, opět je možné nechat si udělat rentgenové snímky páteře, které vám diagnózu potvrdí. Co se týče léčby, je možné nechat takto postižené koně operovat, záleží na nálezu a stádiu ataxie, zároveň ataktickým koním pomáhá cílený kondiční a balanční trénink, a fyzioterapeutická ošetření.
Na závěr chci připomenout, že veškerá diagnostika podléhá veterinárnímu ušetření, tento článek neslouží ke stanovování vlastních diagnóz. V příštím čísle seriál o kloubech ukončím tématem diagnostických metod. Povím vám, na jakém principu fungují vyšetření rentgenem, scintigrafií či ultrazvukem, řekneme si, proč veterináři často při vyšetření kulhání provádí anestezii kloubů a v neposlední řadě vám dám několik doporučení, co se týče doplňků pro výživu kloubů.